Mozek nepracuje na deset procent

Představa, že člověk používá jen deset procent mozku a zbytek čeká na „odemknutí“, patří k nejodolnějším populárním mýtům. Zní lákavě, protože slibuje obrovskou skrytou rezervu. Neurologie ale takový nevyužitý devadesátiprocentní prostor nezná.

Proč se mýtus drží

Přesný původ výroku není jistý. Často se zpětně připisuje Albertu Einsteinovi nebo Williamu Jamesovi, ale pro slavnou formulaci „používáme jen 10 % mozku“ neexistuje spolehlivý původní citát. Mýtus se dobře šíří hlavně proto, že převádí složitou otázku lidského výkonu na jednoduché číslo.

Co ukazuje neurologie

Mozek není zařízení, jehož devět desetin běžně stojí. Zobrazovací metody ukazují aktivitu v různých sítích podle toho, zda člověk mluví, čte, plánuje, pohybuje se, odpočívá nebo spí. Neznamená to, že všechny neurony pracují současně na maximum. Právě naopak: funkční mozek aktivitu organizuje a střídá.

Další jednoduchý argument poskytuje klinická neurologie. I relativně malé poškození některých oblastí může mít měřitelný dopad na řeč, pohyb, pozornost nebo paměť. Kdyby byla většina mozku zbytečná, rozsáhlé oblasti by bylo možné poškodit bez následků. Tak tomu není.

Proč je deset procent obchodně užitečných

Mýtus vytváří ideální reklamní příběh: máte obrovskou rezervu, běžný život ji nevyužívá a konkrétní metoda ji údajně zpřístupní. Problém není v tom, že se člověk nemůže zlepšovat. Může. Neuroplasticita je skutečná. Mozek se mění učením a zkušeností. Z toho ale neplyne existence devadesáti procent „vypnuté kapacity“.

Co tedy dělá kognitivní trénink

Nejbezpečnější očekávání je velmi konkrétní: pravidelným procvičováním se zlepšujete především v tom, co procvičujete, a někdy v blízce příbuzných úlohách. Velký přehled Simons a kol. v Psychological Science in the Public Interest upozornil, že důkazy pro široký přenos komerčního „brain trainingu“ na obecné schopnosti jsou omezené.

To neznamená, že trenažéry nemají smysl. Mohou být užitečným způsobem cíleného procvičování pozornosti, rychlosti reakce, počítání nebo pracovní paměti. Jen není důvod z výsledku jedné hry vyvozovat růst obecné inteligence.

Realističtější model mozku

Místo metafory „odemknutí kapacity“ je přesnější představit si mozek jako síť, která se učí hospodařit se zkušeností. Když se učíte cizí jazyk, trénujete jazykové reprezentace, vybavování a porozumění. Když počítáte zpaměti, procvičujete jiné postupy. Když trénujete vizuální hledání, zrychlujete se hlavně v podobném typu úloh.

Výkon navíc nestojí jen na tréninku. Ovlivňuje ho spánek, fyzická aktivita, zdraví, předchozí znalosti, prostředí i motivace. Někdy proto přinese víc dobře se vyspat než přidat další půlhodinu trenažéru.

Zdroje

1. Beyerstein, B. L. (1999). Whence Cometh the Myth that We Only Use 10 % of our Brains? In Mind Myths.
2. Simons, D. J. et al. (2016). Do „Brain-Training“ Programs Work? Psychological Science in the Public Interest, 17(3), 103–186.