Dobrá prezentace není dokument rozsekaný na slajdy. Slajd má pomoci publiku sledovat argument řečníka, ne soutěžit s ním o pozornost. Deset pravidel níže míří proto hlavně na rozhodování, co na obrazovce vůbec nechat.
Deset pravidel
- Jedna hlavní myšlenka na slajd.
- Nadpis formulujte jako sdělení: místo „Výsledky“ raději „Konverze vzrostla hlavně u vracejících se zákazníků“.
- Text zkraťte tak, aby publikum nemuselo současně dlouze číst a poslouchat jinou větu.
- Graf má odpovědět na otázku. Odstraňte mřížky, legendy a řady, které odpověď nepotřebují.
- Zvýrazněte podstatnou hodnotu, ne celý graf.
- Písmo musí být čitelné z poslední řady; velikost testujte v reálném prostoru, ne jen na notebooku.
- Kontrast je funkce, ne dekorace.
- Obrázek použijte, když něco vysvětluje, dokládá nebo vytváří potřebný kontext. Generická fotografie porady jen zabírá místo.
- Začátek má rychle vyjasnit problém a důvod poslouchat. Konec má vrátit hlavní sdělení a další krok.
- Když máte deset minut a dvacet slajdů, nezkoušejte mluvit dvakrát rychleji. Vyberte slajdy, bez nichž argument nedává smysl, ostatní dejte do přílohy.
Proč méně často funguje lépe
Výzkum multimediálního učení Richarda Mayera upozorňuje, že lidé mají omezenou kapacitu pro zpracování slovního a vizuálního materiálu. Zbytečné prvky mohou vytvářet vedlejší kognitivní zátěž.
Nejtěžší rozhodnutí
Většina slajdů, které něčemu překážejí, vznikla dobrým úmyslem: doplnit kontext, ukázat, kolik práce za tím je, pojistit se pro případ dotazu. Příloha je pro tohle lepší místo než hlavní tok.
Otevřete jednu existující prezentaci a u každého slajdu napište jednou větou, co má publikum pochopit.
Pokud ta věta neodpovídá tomu, co je na slajdu nejvýraznější, upravte hierarchii. Ne obsah — hierarchii.
Zdroje
- Mayer, R. E. Multimedia Learning. Cambridge University Press.


