Vítáme vás u druhé lekce kurzu věnovaného tématu sebepoznání.

O sebepoznání bylo napsáno mnoho knih a článků, přesto zde zůstává zásadní otázka:

Proč je důležité sebepoznávání?

Proč bychom měli poznávat sami sebe, když je to tak dlouhý a energeticky náročný proces?

Odpověď na tuto otázku můžeme najít na jednoduchém příkladu práce s počítačem – pokud si důkladně prostudujeme manuál o jeho fungování, můžeme využít jeho možnosti naplno.

Totéž platí i pro sebepoznání. Čím lépe se známe, tím efektivněji můžeme využívat své charakterové vlastnosti, rychleji řešit vnější i vnitřní konflikty a vytvořit si vlastní systém hodnot a interakcí.

Témata lekce

Dnešní lekce bude věnována hledání objasnění významu sebepoznání a odpovědí na otázku proč potřebujeme vědět kdo jsme na příkladu příběhu  o „Ošklivém káčátku“ od Hanse Christiana Andersena, jelikož právě  tento příběh dává odpověď na otázku co je vlastně sebepoznání, proč by měli vědět kdo jsme, a jaké následky nesou ti, které o sobě  nevědí vlastně  nic.

Co je sebepoznaní

Naši lekce začneme s definice Sebepoznání, –  je proces objevování a porozumění vlastnímu já: vlastním

hodnotám, myšlenkám, emocím, schopnostem i omezením. Jde o vědomé zkoumání toho, kdo jsme, co nás motivuje, jak reagujeme na různé situace a jaké vzorce chování v našem životě převažují.

Jinak řečeno sebepoznání je proces, který zahrnuje hluboké přemýšlení o sobě samém, sebereflexi a sebehodnocení i v  rámci kterého člověk klade otázky typu “Kdo jsem?”, “Co považuji za cenné?“ a „Jaké jsou mé silné a slabé stránky?“. Tedy dochází k uvědomění si vlastností svého vnitřního „já“, hledání místa v životě. Sebepoznání trvá celý dospělý život; je to pohodový, ale velmi zajímavý proces.

Co zahrnuje sebepoznání?

Teď už víme, že sebepoznání je v podstatě práce na sobě i se sebou, která zahrnuje hledání odpovědí na následující otázky:

✅ Z čeho se skládá má osobnost? – Jaký jsem člověk?

✅ Jaké jsou mé silné a slabé stránky? – V čem vynikám a na čem mohu pracovat?

✅ Jaké jsou mé hodnoty a přesvědčení? – Co je pro mě důležité? Jaké zásady mě vedou?

✅ Jaké jsou mé myšlenkové vzorce? – Jaké myšlenky mi nejčastěji běhají hlavou? Jsou spíše pozitivní, nebo negativní?

✅ Znám potřeby svého těla? – Uvědomuji si své tělo, jeho potřeby a limity?

✅ Umím rozpoznávat své emoce, jejich příčiny a dopady na mé jednání? – Jak reaguji na stres, kritiku nebo neúspěch? Jak zpracovávám své pocity?

✅ Co mě motivuje? – Co mě pohání vpřed? Jaké sny chci uskutečnit?

✅ Jaké jsou mé sociální role a vztahy? – Jaká je moje role v rodině, práci, mezi přáteli? Jak komunikuji s ostatními?

Metafora na téma sebepoznání

Jak vidíme, na výše uvedené otázky si může odpovědět pouze člověk sám. A pokud odpověď najde, může zlepšit svůj život – jak? To budeme rozebírat během kurzu.

Nyní se posuneme dál a seznámíme se se zkrácenou verzí pohádky „Ošklivé káčátko“ od Hanse Christiana Andersena, abychom našli odpověď na otázku: Proč je důležité vědět, kdo jsme?

Podle děje pohádky se na dvoře jednoho farmáře vylíhla mláďata z kachních vajec. Všechna byla stejná, až na jedno, které bylo větší než ostatní. A právě z něj se vylíhlo obrovské, ošklivé káčátko.

Kachna si ho prohlédla a zhodnotila:

„Je strašně velké a vůbec se nepodobá těm ostatním!“

Obyvatelé dvora nechtěli ošklivé káčátko mezi sebe přijmout. Všichni ho klovali, odstrkovali a posmívali se mu – kachny i slepice.

„Je příliš velké!“ – říkal krocan, který se narodil s ostruhami na nohou, a proto si myslel, že je císař. Neustále káčátko šikanoval. Ubohé káčátko nevědělo, co má dělat ani jak se chovat, a tak bylo pro celý dvůr jen k smíchu.

Tak to probíhalo první den, a pak už to bylo jen horší. Všichni ho vyháněli, dokonce i jeho vlastní sourozenci mu zlostně říkali:

„Kéž by tě kočka odtáhla, ty protivná zrůdo!“

Kachny ho klovaly, slepice ho klovaly a holčička, která krmila ptáky, do něj strkala nohou.

Káčátko už to nevydrželo. Uteklo přes dvůr, proběhlo živým plotem a ocitlo se u malého jezírka. Žilo tam osaměle, dokud nepřišel podzim a voda nezačala zamrzat. Kačátko muselo neustále plavat, aby nezmrzlo, ale s každou nocí se prostor bez ledu zmenšoval.

Jeho osud byl smutný a krutá zima mu přinesla mnoho utrpení.

Jednoho podzimního dne se zpoza křoví vyřítilo celé hejno zvláštních, velkých ptáků. Káčátko nikdy nevidělo nic krásnějšího – byli bílí jako sníh, měli dlouhé, ohebné krky. Byly to labutě.

Letěli vysoko, stále výš, a ubohé káčátko zachvátilo zvláštní vzrušení. Netušilo, co jsou zač, ani kam letí. Nepocítilo vůči nim žádnou závist, protože si ani nedokázalo představit, že by se jim někdy mohlo podobat…

A pak jednoho dne když slunce opět zahřálo zemi svými teplými paprsky a přišlo jaro, káčátko zamávalo křídly a vzlétlo; nyní byla jeho křídla silnější než předtím. Než se zdálo, ocitlo se ve velkém sadu. 

Všechny jabloně kvetly a voňavé šeříky skláněly své dlouhé zelené větve nad klikatícím se kanálem. 

Najednou z rákosí vyplavaly tři nádherné bílé labutě. 

Plavili se tak lehce a hladce, jako by klouzaly po vodě – káčátko ty krásné ptáky poznalo a přepadl ho zvláštní smutek. „Poletím k těm královským ptákům které nejspíš mě zabijí za mou opovážlivost, že jsem se k nim odvážil přiblížit, ale ať! Myslelo ošklivé káčátko, lepší je nechat se od nich zabít, než snášet štípání kachen a kuřat  a zimu plnou chladu a hladu!“

A  tak skočil do vody a plaval směrem ke krásným labutím, které, když ho viděly, se k němu také vrhly.

“Zabijte mě!” – řekl si chudák a sklonil hlavu v očekávání smrti, ale v ten okamžik najednou v průzračné jako zrcadlo čisté vodě on uviděl odraz překrásné labuti, nemohl tomu uvěřit že je to jeho vlastní odraz, že on už není ten ošklivý tmavošedý pták, nýbrž labuť!

Teď byl rád, že ho potkalo tolik smutku a neštěstí: dokázal lépe ocenit své štěstí a nádheru, která ho obklopovala. Velké labutě plavaly kolem něj a hladily ho zobákem po peří. “O takovém štěstí se mi ani nesnilo, když jsem byl ještě ošklivé káčátko!”…

Pokusme se obsah pohádky přenést do moderního světa, například na pracoviště, kde:

Ptačí dvůr je pracovní kolektiv, v němž je vždy skrytý vůdce – „krocan“, který se považuje za „císaře, a to jen proto, že se narodil s ostruhami“. Existuje kolektiv – „ptačí dvůr“ a v něm nováček – „ošklivé káčátko“, které, aniž by znalo samo sebe, svůj potenciál, se ocitá v nevýhodném podřízeném postavení – všichni ho „klovou“, nepřijímají ho do hejna (kolektivu).

A nyní se tento nováček podléhající názoru většiny začíná považovat za „ošklivé káčátko“, klesá jeho sebevědomí, objevují se destruktivní stavy a takové „ošklivé káčátko“ vidí jediné východisko – utéct…

A jak myslíte, že by člověku pomohlo toto poznání o sobě samém, kdyby od samého počátku věděl, že je „půvabná labuť“, tedy jeho potenciál, jeho silné stránky? Odpověď je zřejmá…

Ano, tento příběh je metafora – cesty, kterou každý z nás prochází : od navazaných “nálepek” naší rodiny (mama kachna), k  plitvaní časem, energie, zdravím ve snaze “zapadnout” tam kam patříme (dvůrek a jeho obyvatele), pak k ústraní a práci nad sebou (ledové jezírko) a to vše proto abychom mohli najít své pravé “Já” a své “místo pod sluncem”.

Právě tato cesta i byla popsána Andersenem, kde “ošklivé káčátko” na konci cesty sebepoznání pochopilo pravdu: nikdy nebylo ošklivé, jen nevědělo, kým skutečně je. Celou dobu se měřilo podle špatných měřítek a nechápalo svou skutečnou hodnotu.

Finální část lekce

Stejně jako ošklivé káčátko i my někdy žijeme podle očekávání druhých a cítíme se nedostateční. Ale skutečná síla a sebevědomí přicházejí, když poznáme, kým opravdu jsme. I toto tvrzení je odpovědí na otázku proč potřebujeme vědět kdo jsme, proč důležité sebepoznání.

Naše lekce je u konce i nám zůstává shrnout obsah lekce:

1. Sebepoznání  je proces objevování a porozumění vlastnímu já: vlastním, hodnotám, myšlenkám, emocím, schopnostem i omezením. Jde o vědomé zkoumání toho, kdo jsme, co nás motivuje, jak reagujeme na různé situace a jaké vzorce chování v našem životě převažují.

2. Sebepoznání je to podstatě práce s sebou i nad sebou, která zahrnuje hledání odpovědí na otázky:

• • Jaký jsem člověk?
  • V čem vynikám a na čem mohu pracovat?
  • Co je pro mě důležité? Jaké zásady mě vedou?
    Jaké myšlenky mi nejčastěji běhají hlavou? Jsou spíše pozitivní, nebo negativní?
    Uvědomují si svého těla, jeho potřeb a limitů?
  • Jak reagují na stres, kritiku nebo neúspěch? Jak zpracovávám své pocity?
    Co mě pohání vpřed? Jaké sny chci uskutečnit?
    Jaká je moje role v rodině, práci, mezi přáteli? Jak komunikuji s ostatními?

3. Sebepoznání potřebujeme k tomu, abychom v každé situaci zůstali sami sebou, využili svůj potenciál a nebyli závislí na názorech druhých lidí.

4. Sebepoznání trvá celý dospělý život a je to velmi zajímavý proces.

Doporučené úkoly

Často nasloucháme názorům druhých, jako ošklivé káčátko naslouchalo názoru krocana a dalších ptáků na dvoře, a neptáme se sami sebe, zda je jejich úsudek pravdivý. Je pro nás snazší souhlasit s názorem druhých, než si na základě sebeanalýzy udělat vlastní názor na sebe sama, ale pokud jste si tento kurz zakoupili, znamená to, že patříte k tomu malému procentu lidí, kteří svůj „životní dům“ chtějí stavět na základech sebepoznání, a dnes budeme hovořit o první „cihle“ životního domu” – o osobnosti.

Doporučujeme Vám najít a přečíst tuto krásnou pohádku ještě jednou i v plné verze, a pokud máte děti tak přečíst jí společně, jelikož v ní lze najít odpovědí na otázky tykající sebepoznaní.